Jak všichni dobře víte konala se u nás Velká cena České republiky - Grand Prix Brno. Jelikož je to u nás největší motocyklová akce roku, nemohli jsme u toho chybět. Vydali jsme se s nad povolený limit naloženým Favoritem (5 osob + podoční vaky a ruzná jiná zavazadla) do centra dění.
Na místě (camp START) nás překvapila neuvěřitelná až nadpozemská vstřícnost a ochota příslušníků VB ... pardon - policie ČR, kterými se to tam jen hemžilo. Po uvítacích ceremoniích (v případě řidiče to byla píchající vosa) jsme našli naše známé xichty z okolí našich domovů a začali jsme rozbíjet (doslova) stany.
Nepřekvapil nás počet příslušníků ostatních ras - převážně rasy germánské, naopak při komunikaci s recepcí jsme skoro museli vytahovat německo-český slovník. A ceny? Tradiční zlatá střední cesta - pro Čecha žalostně vysoké - pro Němce směšně (CHA) nízké.
No ... jsme už tady - a co jiného bychom mohli dělat něž se jít podívat na tréningy. Stali se z nás záplotníci a nad tribunou G jsme z křoví shliželí na předposlední sérii zatáček před cílovou rovinkou. Vybaveni dvěma dalekočumy ruské výroby jsme kontrolovali čísla motorů dole projíždějících mašin. Až si mužstvo 250tek a 500vek zatrénovalo - šli jsme konat střevní potřebu - spjatou s návratem do campu a výjezdem našeho již už méně naloženého vozítka směrem hospoda.
Našli jsme ji - a ani nebyla moc daleko. Po příchodu upoceného mladíka, který zdánlivě připomínal číšníka jsme si objednali, bez předchozího zjištění ceny, piva a nealko pro řidiče, který už byl naštěstí nahrazen jiným (v rámci jeho touhy po lahodném moku a schlazení vnitřního potrubí). Naše žaludky se již začaly sápat po jídelním lístku - který nás však úplně ohromil ne-li šokoval. Ceny byly např.: za pivo 25,- za smažený sýr 150,-. Naštěstí napodobenina číšníka nám řekla, že se na ceny nemáme dívat - z čehož jsme správně usoudili, že tyto ceny jsou "německé" a že čecháčci mají produkty hospody tak o polovinu levnější.
Zcela naplnění (až na výjimky) jsme se vydali zpět a konečně potkali zbývající známé v campu. Ti zde už byli od čtvrtku - a pořádně každý den oslavovali krásu jednostopého života - z čehož byli druhý den asi až do poledne nepoužitelní (nechť je jim kosa lehká). Vyrazili jsme na prohlídku campu, kde vlály na stožárech kromě národních vlajek také různé nafukovací erotické pomůcky (nafukovací Doly a spol.). Vybavení některých návštěvníků dokonce kromě stolíků, židliček, karavanu - obsahovalo něco jako generátory el. proudu (ne-li masážní salón). Pak jsme se zaparkovali u našeho vozítka a nohy natáhli do cesty, která rozdělovala camp na 2 hlavní poloviny - kde bylo takřka centrum dění. Tlupa němců tlačící sídlišťový kontejner sem a tam s rychlostí, za kterou by se snad i náš Favorit nemusel stydět - banda chlapíků z Paskova, kteří mezi bezpočtem eReR měli i jednoho dvouválce a taky je patřičně proháněli - tohle všechno jsme měli jako na dlani. Zde se nám naskytly příležitosti k seznámení s návštěvníky GP - mezi nimiž figurovat Torsten Fritzche - jmenovec známeho závodníka supersportů a zvláštní milovník auta Škoda.
V neděli jsme se už brzo ráno vyplazili z campu směr okruh - vybaveni svačinkou na celý den, jelikož ceny byly neúnosné. Usadili jsme se opět nad "naši" tribunou G - a slintajíc pozorovali příslušníky policie hlídající zvláštní otvor v plotě zdánlivě připomínající díru. Seděli jsme poblíž a za náma se začali hromadit kupy lidí - v té chvíli se stalo něco neovlivnitelného skoro nadpřirozeného. Díra se stala opravdu dírou - a my strženi davem lidí (nedalo se opravdu nic dělat), kteří začali tímto otvorem proudit - jsme byli vcucnuti dovnitř. Touto skulinkou jsme se dostali jakoby do jiné dimenze. Najednou jsme byli o poznání blíže světu velkých cen, zvuků vytočených motorů a spálených gum. Před samotným startem závodů nastoupila skupina českých letců - kaskadérů, kteří předvedli docela pěkné kousky. My jsme však čekali spíše na dění na zemi než ve vzduchu.
Závody se tentokrát opravdu vydařily. V každé třídě bylo do konce na co koukat, hlavně závěr byl vždy špičkový - kdy se v posledních kolech vše rozhodovalo. Ti co na velké ceně tento rok nebyli - a sledovali ji doma v TV - určitě viděli trošku víc než my - ale nikdy to nemůže nahradit tu atmosféru, kterou jsme prožívali přímo na místě. Zvláště jsme to pocítili, když ve 250tkách jezdil na prvním místě Ralf Waldman - to se Němci mohli utroubit k smrti ... zvlášť když ho v posledním kole předjel Rossi. V třídě 500ccm motorky odjeli pouze 2 kola - když se v druhém stala Jamiemu Whithamovi bouračka - kdy dostal "highsider" - a motorka při dopadu na dráhu explodovala a zajela až do ochranné bariéry z pneumatik, která začala taky hořet. My jsme bohužel z bouračky viděli pouze černý kouř - a závod byl přerušen asi tak na hodinku. Neváhali si taky počkat na závody oldtimerů a supersportů - tedy šestistovek. Oldtimery byly perfektní. Takový hukot nebyl ani u supersportů. Jezdily tam takové stroje jako staré BSA, Matchless, Nornton, MK2, staré Ducati, dokonce staré Jawy. Supersporty taky nebyly spatné, ale to už jsme se pomalu sbírali k odchodu, zmíním se akorát o nějakém 7 místě - na kterém jezdila (před všema "dukárnama" žena Kati na GSX-R). Docela ji to šlo - kloubouk dolů !!!
A nakonec už jenom rychle balit, přecpat auto - snažit se zavřít dveře a čau Němci a Brno .... snad příští rok.
