Moje první motocesta na Yamaze TDM 900 a první motocesta pro Verču v sedle spolujezdce za hranice naší zemičky byla prakticky bez plánování. Motorku jsem koupil se zadním top kufrem a dostal jsem k ní i boční úchyty kufrů wingrack, ovšem s montážní sadou na jinou motorku. Od objednání správné montážní sady až po výjezd na dovolenou uběhl pouhý týden a plánování kam, se soustředilo vlastně do dvou dnů, kdy jsme zvažovali 2 destinace - jižní Anglii + Wales nebo severní Itálii. Volba padla na Itálii což bylo nakonec velikou výhrou, protože práve v době našeho výletu proběhly v Anglii rozsáhlé záplavy a o déšť nouze rozhodně nebyla. Tento fakt nám byl znám samozřejmě až po příjezdu zpátky, takže nebudu předbíhat. My se zatím vydali vstříc krásnému, mnohdy až moc "teplému" počasí.

Po večerním heroickém výkonu balení dvou lidí do 3 kufrů následovalo nakládání na motorku. Nakládání je vhodný výraz, jelikož jsme na motorku museli dostat nejen věci na sebe a do sebe, ale také stan a všechny ostatní propriety, které jsme považovali za nezbytné. Tímto děkuji kamarádovi Mirkovi z BMW 650 F za zapůjčení bočních a bráchovi z Hondy NTV 650 za zapůjčení zadního top kufru se zahrádkou. Předesílám, že systém wingrack je bezvadný a jsem s ním velice spokojen. Neuvěříte, kolik potu dokáže tělo vyprodukovat při takové činnosti, jako je právě balení se na motorku, ale vše se podařilo a po 9té hodině jsme vyrazili.

Cesta ubíhala výborně, po dosažení dálnice už to byla svižná jízda vstříc většímu a většímu vedru. Počasí nám přálo a bez jediné kapky jsme dorazili do Mikulova na benzínovou pumpu, kde jsme po dobrém obědě v přilehlém motorestu vyrazili do Rakouska. Zdejší dálnice ubíhá krásně a kromě utrpení před Vídní, probíhala cesta bez problémů. Dorazili jsme až ke Grazu a vydali se hledat kemp, který byl velmi blízko v městečku Lieboch. Tady nás velmi mile překvapila pohostinnost majitelů, kteří nás ve svém opravdu rodinném kempíku okamžitě nahnali do bazénu - nic lepšího jsme si přát opravdu nemohli.

V dnešní části cesty projedeme rakouské Alpy, kde se i dálnice příjemně klikatí a za neutuchajícího vedra vjíždíme do Itálie. Dálnice je zde placená, ale na motorce to nevychází kdovíjak draho. Říká se, že 100km vyjde na 5 euro a tahle rovnice zhruba platí. Chceme zakempovat někde u Benátek, a vymýšlíme, že ideální by bylo někde u moře - takže zkoušímě několik kempů z nichž je vybrat jednoduché, horší je ovšem mají-li volno. Problém je ubytování na krátkou dobu. Někde chtejí min. pobyt 3 dny, někde Vás bez rezervace neubytují. Přesto věřím tomu, že vždy se něco najde a tak i nám se povedlo ubytování najít. Cena už tak příznivá není, ale to už je holt smůla, když jsme vyrazili v hlavní sezóně. Po ubytování okamžitě letíme do moře, kde opět se snažíme chladit vedrem ztrápená těla v horkém moři. Teplota 39° ve stínu a teplota moře taková, že cítíte pouze vlhost vody.

V kempu mají každovečerní program pro děti, který končí 11tou hodinou, kdy nastává čas klidu - stejně jako v období 11-13 hod přes den. V tomto čase Vás nepustí ani do kempu vozidlem - je prostě klid ... maňána :) . Motorkáři mají výhodu - dá se to pěkně potichoučku tlačit.

Ráno naskakujeme na motorku oblečeni pouze nalehko a po asi 10km necháváme motorku na hlídaném parkovišti a lodí vyrážíme směr Benátky. Již předchozí den jsme zakoupili 24 hodinovou jízdenku na loď, která nám zaručuje kompletní možnost cestovat po laguně Benátek včetně linkových lodí přímo v Benátkách. Loď jede asi tak půl hodiny s mezipřistáním na ostrově Lido a poté již vidíme siluetu náměstí sv. Marka s hodinovou věží, dóžecím palácem a bazilikou sv. Marka.

Po vylodění zahýbáme do první romantické uličky a procházíme na náměstíčko u kostela sv. Zachariáše. Kostel je otevřený a uvnitř velice příjemný chládek. Kostelů je v Benátkách opravdu hodně, takže je při toulkách uličkama potkáte dost a dost. My ovšem máme hlavně zálusk na ten hlavní. Ten se nachází na náměstí sv. Marka, které po chvilce bloudění nacházíme - spolu se spousty holubů a krmících a fotících turistů východní provenience. Nejprve jsme chtěli hned z rána jít sem, ovšem zlákaly nás uličky a tak si musíme vystát řadu. Zde je dobré poznamenat, že návštěvníci by měli mít zahalená ramena a ženské polovičky sukni ne kratší jak po kolena. Verča toto řeší nahozením hadovky pres záda, ale sukni holt prodloužit nemůže - takže chvilka nervozních pohledů, ale povedlo se. Vnitřek baziliky je nádherný, kopule jsou vykládané zlatem a ze všeho na vás dýchá historie. Už zvlněná podlaha je zajímavostí, která se jen tak nevidí. Při východu kupujeme za 1 euro italskou mapu Benátek a mizíme v davu.

Bolest nohou a platnost našeho lístek na loď i na linkovou dopravu nás přesvědčuje a nastupujeme do prvního lodního autobusku a vyrážíme po Canal Grande. Loď stojí asi co 200 metrů, ale pokaždé na jiné straně kanálu, takže to pro místní i turisty ušetří chvíli času a mačkání se v úzkých uličkách Benátek. Vystupujeme kousek před známým mostem Ponte di Rialto a opět mizíme v uličkách hledajích toalety, které nás stojí nějaké to euro, ale když musíš tak musíš :). Most Ponte di Rialto je se svými obchůdky jedním z nejkrásnějších a turisty nejobletovanějších mostů v Benátkách. Chvíli si užíváme scenérie a poté opět lodí vyrážíme na plavbu kolem Benátek. Zjišťujeme, že jeden kanál je uzavřen, takže linková loď pokračuje až na Lido a tak volíme cestu zpátky do kempu s tím, že se do Benátek ještě večer vrátíme.

Po jídle a vykoupání se v moři podstupujeme stejnou cestu jako ráno a po sledování a focení západu slunce nad Benátkama vystupujeme kousek od náměstí sv. Marka asi o půl 9 večer. Těsně před zavíračkou kupujeme výbornou zmrzlinu a sledujeme ruch turistů i místních kolem sebe. Loď nazpátek nám jede v 10 a úplně poslední v 11 hodin, takže není problém. Užíváme si romantického večera i cesty zpátky do kempu.

Dnes se chceme posunout dál a tak po sbalení vyrážíme vstříc výhni italských cest. To ještě netušíme co nás čeká a tak si plni očekávání užíváme cestu severní Itálií. Opět používáme dálnici a provoz není tak hrozný, jen místy je pravý pruh nacpaný kamiony, takže jedeme v levém. Z dálnice sjížíme u města Peschiera del Garda k největšímu italskému jezeru Lago di Garda. Je sobota a kempy jsou totálně přecpané. Nejprve volíme východní pobřeží a jedeme až do Torri del Benaco, cestou sem tam zkusíme zda-li je nějaký kemp volný, ale neúspěšně. Východní pobřeží je kempy, ale hlavně atrakcemi pro turisty doslova našlapané, takže volíme jet zpátky zkusit štěstí na západním pobřeží jezera. Po chvilkách zoufalství, kdy některé kempy už radši na bránu vyvěsily značky FULL jsme narazili na odbočku z hlavní silnice a ukazatel dvou kempů. Hned v prvním z nich máme štěstí - mají 2 místa volná. Anglicky mluvící Ital nás provází a jedno místo vybíráme. Myslím, že v té chvíli bychom brali cokoliv.

Po 4hodinovem popojíždění mezi kempy, propocení a unavení stavíme stan a jdeme do jezera. Od stanu to máme asi 500 metrů z kopce, ale voda je osvěžující a jsme tedy spokojeni. Cestou zpátky jsme vyzkoušeli výbornou italskou pizzu a drahé německé pivo (špatná volba v kraji vína) a za rytmu italských melodií živé hudby odcházíme kempem ke stanu. Kemp je tady o poznání jiný než u Benátek. Jsou tu skoro samí Italové a na večerní čas klidu, který tady mají ve stejných hodinách, nikdo nehledí. Usínám se špunty v uších a s italskými špunty pobíhajícími i o půlnoci kolem stanu.

Z předchozího dne jsme ještě stále unaveni a tak volíme odpočinkový den, kdy jsme také trošku pochytali nějaký ten bronz, vykoupali se v jezeru, zašli si do supermarketu koupit nějaké to vínko a sýr a věnovali se knížkám a relaxaci. Jedno vínko na 2 lidi a co to v takovém vedru neudělá - s dobrou náladou se uchylujeme k spánku a těšíme se na další den - Dolomity.

Podél jezera Lago di Garda, které je opravdu nádherné projíždíme množstvím tunelů a užíváme si krásné scenérie a výhledu. Verča pořizuje fotky zatímco na ni vždy čekám na motorce parkujíc na krajnici. Míříme na Trento a cestou projížďíme po břehu ledovcového jezírka Lago di Santa Massenza kde je nádherný kostel na malém poloostrůvku Il Castello dall'alto - Castel Toblino.

U Trenta najíždíme na dálnici a opět sjíždíme asi po 40km u městečka Auer, kde tankujeme a vyrážíme vzhůru do kopců. Mame za cíl Cortinu d'Ampezzo, projíždíme městy Cavalesse, Moena, Canazei - zde volíme zajížďku přes Passo del Stella, město Corvara a zase zpátky na původní cestu přes město Arabba. Zde je ten pravý motorkářský ráj, nepočítaně motorek, krásné scenérie, nádherné vracečky a povrch silnic kvalitní - co chtít víc? V kopcích je i v létě chladněji, což jsme velmi přivítali, a tak jsme si tady užili asi nejkrásnější projížďky z celé dovolené. Mám stejný poznatek jako brácha z cesty Alpským okruhem - a sice cyklisti jsou tady neskutečně rychlí - samozřejmě z kopce. I můj skalp si jeden z těch kamikadze odnesl :) . Z Cortiny d'Ampezzo jsme se vydali cestou na Dobbiaco - pozor v mapě je uváděn název Toblach. Pak už to byl jen kousek do Rakouska.

Byl krásný den a my zvážili, zda-li hledat kemp nebo využít ten již jednou vyzkoušený a pohodový v Liebochu u Grazu. Zkušenosti s hledáním volných míst v Itálii nás tak trochu přesvědčily, že tentokrát dáme na ověřenou zkušenost a tak jsme to trochu protáhli a kolem půl 10 večer dorážíme do kempu, kde nás bez problému ubytovávají.

Poslední den se nesl ve znamení návratu, cesta ubíhala v pohodě, dálnice v Rakousku jsou svižné i když i zde jsme narazili na úseky kde se opravovalo. Dali jsme si pozor a před Vídní správně odbočili na dálniční obchvat a tak jsme k hranicím dorazili relativně brzo. Naštěstí návrat neznamenal konec dovolené - zbytek volných dní jsme strávili totálním relaxem na chatě v Březové čtením a vzpomínáním na krásné zážitky z Itálie.

David


klikněte na odkaz pro galerii.